Otázkou ale je, zda je současný systém pořizování techniky nastaven co nejhospodárněji.
Nejde totiž jen o to, co se kupuje. Stejně důležité je kdo techniku pořizuje, kdo ji využívá, kdo hradí její provoz a jak je kontrolováno její využití.
Traktor Kubota jako příklad
Jedním z největších nákupů posledních let byl komunální traktor Kubota, který městská část pořídila v roce 2025.
Pořizovací cena činila:
- 1 120 000 Kč bez DPH
- 235 200 Kč DPH
- 1 355 200 Kč celkem
Právě zde podle nás vzniká zásadní otázka.
Technické služby byly založeny jako společnost s ručením omezeným. Jsou financovány z rozpočtu městské části prostřednictvím pravidelných plateb za poskytované služby. Samy proto zpravidla nemají prostředky na pořizování větších investic.
Pokud byly investice určeny především pro jejich činnost, byla před nákupem porovnána i varianta pořízení prostřednictvím společnosti, která je plátcem DPH a může za splnění zákonných podmínek uplatnit odpočet daně?
Samotná DPH u této investice představovala 235 200 Kč.
Neříkáme, že jiná varianta musela být automaticky výhodnější. Domníváme se ale, že u investice přesahující jeden milion korun by měla existovat ekonomická analýza, která porovná všechny možné způsoby financování a jasně vysvětlí, proč byla zvolena právě tato cesta.
A nejde jen o traktor. Stejným způsobem byla podle dostupných informací pořizována i další technika využívaná při údržbě městské části – například sekačky, pily nebo další stroje.
Nestačí techniku koupit. Je potřeba ji také transparentně spravovat.
Veřejná investice nekončí podpisem kupní smlouvy.
Stejně důležité je vědět, kdo techniku využívá, kdo za ni odpovídá, kdo hradí její provoz a jak je kontrolováno její používání.
Auditorská zpráva uvádí, že nový traktor je ve vlastnictví městské části, není Technickým službám zapůjčen ani jinak svěřen a při údržbě části zeleně je využíván prostřednictvím pana Hříbka, který zároveň eviduje motohodiny traktoru.
To podle nás otevírá další otázky.
Z veřejně dostupných dokumentů například není zřejmé:
- na základě jakého právního vztahu je traktor využíván,
- kdo odpovídá za jeho správu a zabezpečení,
- kde je mimo dobu výkonu prací garážován,
- kdo schvaluje jeho používání,
- kdo kontroluje vykázané motohodiny,
- kdo hradí servis, opravy a pojištění.
Podle informací, které jsme získali od Technických služeb, naftu do traktoru hradí právě Technické služby. Pokud je však vlastníkem traktoru městská část a podle auditorské zprávy není traktor Technickým službám zapůjčen ani jinak svěřen, je na místě vysvětlit, jakým způsobem jsou tyto náklady vykazovány, jak jsou přiřazovány ke konkrétním pracím a jak je následně kontrolována jejich oprávněnost.
Transparentnost neznamená nedůvěru. Znamená možnost zpětně doložit, jak bylo s veřejným majetkem nakládáno.
Na stejný problém upozornil i audit
Na potřebu přesnější evidence upozornila také nezávislá auditorská zpráva.
Auditoři konstatují, že u některých strojů není z evidence motohodin vždy patrné, při jaké konkrétní činnosti byly používány ani s jakým příslušenstvím. To následně neumožňuje přesnou zpětnou kontrolu spotřeby pohonných hmot. Proto doporučili systém evidence upravit tak, aby bylo možné jednoznačně doložit využití jednotlivých strojů.
Auditorská zpráva zároveň upozorňuje, že více než 94 % činnosti Technických služeb tvoří práce pro městskou část, a doporučuje zvážit, zda je současná právní forma společnosti z dlouhodobého hlediska nejvhodnější.
To jsou doporučení nezávislého auditora, která by podle nás neměla zapadnout.
Rozhodnutí, která mají být srozumitelná
Celé toto téma není o traktoru.
Je o tom, jakým způsobem městská část rozhoduje o investicích za veřejné peníze. Domníváme se, že občané mají právo znát odpovědi na několik jednoduchých otázek:
- Proč techniku pořizuje městská část a nikoliv Technické služby?
- Byly před nákupem porovnány všechny ekonomické varianty?
- Jaká pravidla určují, kdo obecní techniku využívá?
- Jak jsou kontrolovány motohodiny, spotřeba pohonných hmot a provozní náklady?
- Kdo odpovídá za správu a využívání obecního majetku?
Jde o to, aby každé rozhodnutí o veřejných prostředcích bylo transparentní, ekonomicky podložené a snadno vysvětlitelné.
Právě to je podle nás základem dobrého hospodaření.
